Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Lalůčky prsní žlázy jsou miniaturní útvary, které jsou součástí mléčné žlázy uvnitř prsu, a v době kojení vytvářejí mateřské mléko. Z lalůčků prsní žlázy pak mlékovody odvádějí mateřské mléko do bradavky. Viz také mléčné žlázy.

Denzita prsní tkáně (angl. breast density) je pojem, který lékaři používají k popisu množství tzv. husté prsní tkáně v porovnání s množstvím tukové tkáně v prsu na mamografickém snímku. Hustá prsní tkáň obsahuje více vaziva a žlázové tkáně než tuku. Lékaři rozlišují různé úrovně hustoty prsní tkáně – zjednodušeně řečeno od řídké až po velmi hustou tkáň. Čím větší je hustota prsní tkáně, tím obtížnější může být najít na mamografickém snímku zhoubný nádor (rakovinu prsu) nebo jiné změny. Obrázek: Denzita prsní tkáně – ilustrace. V levé části obrázku je znázorněna „řídká“ prsní tkáň, v pravé části obrázku je znázorněna „hustá“ prsní tkáň. Zdroj: Case courtesy of Ian Bickle, Radiopaedia.org. From the case rID: 77169 [levá část obrázku]. Case courtesy of Ian Bickle, Radiopaedia.org. From the case rID: 77159 [pravá část obrázku]. Například Podle Americké radiologické společnosti (American College of Radiology, ACR) se denzita prsní tkáně dělí do čtyř stupňů: BI-RADS a = tukový typ: na mamografickém snímku je vidět téměř kompletní tukové složení prsů (což odpovídá „řídké“ tkáni), BI-RADS b = tukově žlázový typ: v prsu jsou vidět rozptýlené oblasti tzv. fibroglandulární denzity (v těch se nachází žlázová tkáň prsu), BI-RADS c = žlázový skvrnitý typ: tzv. heterogenně denzní typ žlázy, kdy „skvrny“ na snímku mohou zastínit malé útvary (které by mohly být zhoubnými nádory), BI-RADS d = denzní (velmi denzní) typ: prsní tkáň je extrémně hustá, což snižuje senzitivitu mamografie. Viz také denzita, BI-RADS.

Jaterní lalůčky (lat. lobuli hepatis) jsou mikroskopické útvary o zhruba šestiúhelníkovém průřezu, které jsou tradičně považovány za strukturní a funkční jednotku jater. Každý jaterní lalůček je přibližně 1–2 mm široký a je tvořen mnoha jaterními buňkami. Podle některých odhadů obsahují játra 1 až 1,5 milionu jaterních lalůčků. Obrázek: Makroskopická a mikroskopická stavba jater – schematický nákres. Směrem shora dolů (podle oranžových šipek) roste detail zobrazené struktury: celkový pohled na játra (vpravo nahoře), tři sousedící jaterní lalůčky (vlevo nahoře) a detail jaterního lalůčku (dole uprostřed). (Zdroj: depositphotos.com) Viz také játra.

Zánět příušních žláz neboli parotitida může postihovat jednu nebo obě příušní žlázy. Existují různé příčiny zánětu příušních žláz, z nichž nejznámější je virus způsobující příušnice. Viz také zánět, příušní žlázy.

Skeneho žlázy (lat. glandulae vestibulares minores) jsou dvě exokrinní žlázy v oblasti poševní předsíně, které jsou umístěny poblíž ústí močové trubice. Skeneho žlázy vylučují mléčně zabarvenou tekutinu, zejména při orgasmu. Viz také žlázy, Bartholiniho žlázy.

Hlenové žlázy jsou exokrinní žlázy, které produkují hustý a lepkavý sekret – hlen. Existuje několik různých typů hlenových žláz, které se nacházejí na různých místech lidského těla. Viz také hlen, žlázy.

Zeisovy žlázy jsou mazové žlázy, které se nacházejí se na okrajích očních víček a promazávají řasy. Viz také žlázy.

Měchýřkové žlázy je jiný název pro semenné váčky. Viz také žlázy.

Endokrinní žlázy neboli žlázy s vnitřní sekrecí jsou žlázy, které nemají žádné vývody a jejich sekrety („výměšky“) se uvolňují přímo do krve. Sekrety endokrinních žláz označujeme jako hormony. Endokrinní žlázy společně tvoří endokrinní systém. Konkrétními příklady endokrinních žláz jsou šišinka, hypothalamus, hypofýza, brzlík, štítná žláza, příštitná tělíska, slinivka břišní či nadledviny. Viz také endokrinní, žlázy, exokrinní žlázy, sekrece, endokrinní systém.

Předstojná žláza je jiný název pro prostatu. Viz také žlázy.